Život není fér..!!

Olala, su v těžké depresi.:D (Neberte to doslova.;)) Doopravdy jsem netušila, že existuje jedna věc, která může člověka trápit víc než láska. Jmenuje se to: BUDOUCNOST. Osud je nám náš režisér... V mém případě řeším výběr školy. Už zbývá jen pár dní, pár pitomých dní, než odevzdám zápisový lístek a své rozhodnutí nezměním. Problém je v tom, že si třeba nakonec zvolím špatnou cestu. Cestu, která mě přivede do zkázy. Mít dvě možnosti.. to je víc než jich mít sto. Člověk si mnohem víc přemítá důsledky. Achjo. Najednou se tak moc cítím sama. Sama na vše. Jen mé rozhodnutí. Jen má chyba? Je to jen na mně. Jen můj život. Jen má budoucnost...

Čas Vánoc po celý rok?

Vánoční stromečky, vánoční výzdoba, vánoční tapeta, vánočně laděná hudba, ke snídani vánočka a k večeři kapr. V oknech nalepené umělé vločky, na stolečku vánoční ubrus. Šílenství, které u normálního lidu probíhá maximálně dva týdny, u mě přetrvává dodnes od Vánoc. Pro upřesnění, dnes mi bliká na mobilu datum 7.května. Ne, doopravdy se můj pokojík nenachází v kroměřížském ústavu. Jenže co za tím vším stojí? Obvykle se člověk raduje z jarního sluníčka a cvrlikání ptáčků. Tak proč se pořád vracím k Vánocím? To je otázka, jíž se zabývám čím dál více. Mám podezření, že jsem našla dva pouhé důvody, možná ale všeříkající. Ten první je zcela prostý. Objevila jsem ve Vánocích zalíbení, a jelikož neexistuje kromě Velikonoc žádný další mocně oslavovaný svátek, tak se snažím vystačit s tímto. Je přece na denním pořádku slyšet koledy dopoledne prvního máje.:D Přesto si myslím, že ten druhý důvod je trefnější. Láska. On. 21.prosince-26.prosince. Call of Duty 2. Splněný sen. Nejkrásnější vánoční dárek. Zlomené srdce. Hancock. Shake up Christmas. Piškvorky. To vše se stihlo nahromadit do tohoto jedinečného svátku, a to vše mi jej připomíná. Možná ty svátky nejsou až tak jedinečné… ale pro mě se staly díky němu. Jenže teď je ta láska vyhaslá jako svíčka na stole. Teď mou mysl přece zahltily myšlenky na jiného. I tak u mě nenajdete nic jiného než Vánoční symboly… Nemělo by to tak být. Oživuju si snad vzpomínky? Nebo spíš žiju ze vzpomínek? Člověk nacházející se v minulosti nemůže mít budoucnost…

http://www.youtube.com/watch?v=6njG4TL4WOg << Tak tato písnička mě provází tím vodopádem vzpomínek...

Člověk si nikdy to, co má, neváží a vždy to, co ztratil, chce vrátit...

Co všechno má vliv na naše rozhodnutí? Rozešli byste se s někým kvůli písničce? Ne, není to řečeno s nadsázkou. Já to fakt udělala. Možná jsem blázen, i když hodně lidí mi vyvrací to slovo "možná". Prý bych mohla dostat i papíry na hlavu, aniž by mě musel doktor prohlížet. Šílenost u mě nezná mezí, a čím jsem starší tím se její vliv zvyšuje. Doteď jsem zklamaná, že se mi nikdo neozval ze společnosti Knorr. Psala jsem jim tam vážný mail, který obsahoval: "Dobrý den. Ráda bych se ucházela o práci ve vaší firmě, jelikož chčiju maggi v kostkách, tak jestli bych nemohla vyrábět bujony." Je mi jedno co si myslí okolí. Jo, klidně si řekněte, že je to děsně trapné jak schody ve výtahu a že si hraju na něco, co nejsem. Co já s tím? Váš názor, vaše mínus. Mám svůj styl života a je mi dobře. Navíc neznám jediného člověka, který by neměl nepřátele. Upřímně moc ohledů zas neberu a jedu si život, tak jak to vyhovuje mně. Nadává celé moje okolí na slovenský rap? Tak ať. Já v něm objevila jeden skvost od Dramatikz. I když bývalý by v tom zas tolik skvostu neviděl. Nu což... písnička pojednává o tom, že někdo chce někoho zpět. Přišlo mi to jako narapavané myšlenky kluka, kterého jsem milovala a který mi zlomil srdce jako jediný. Nikdy jsme spolu nechodili, i když jsme k tomu měli blízko. Pokazila to jen má unáhlenost, chtěla jsem všechno hned, nevydržela jsem čekat na to až mi konečně nabídne chození... Zdědila jsem tu vlastnost. Děs a hrůza, hrůza a děs. I proto teď tak vyšiluju s tím klukem, o kterého se snažím. To čekání mě zabíjí zevnitř, vlastně už i zvenku. Bože, tolik vypadaných vlasů jsem snad ještě v životě neměla. Mohla bych si otevřít obchod s ručně tvořenými parukami z mých vlasů. A co víc... trápím se, že nevím jak to se mnou myslí. Chce vztah? Pokud ano, jak dlouho mám ještě čekat než mi cokoliv naznačí? Brání mu v tom nesmělost? Nebo se nic nehýbe, jelikož si se mnou jenom "hraje"? Jsem pro něj jedna z holek se kterýma flirtuje? A flirtuje i s jinýma? Proč se se mnou tak krásně líbal? Kamarádi se přece nelíbají. Takže paření, úlet? Anebo to zpočátku vážně myslel vážně, a pak si uvědomil že mu nestojím za ztrátu svobody. Tolik a mnohem víc otázek mi tíží mysl. Jsem nepoučitelná. Není doba, kdy bych se těmito starostmi nezabývala. Proč se nedokážu odvázat a vypustit to z hlavy? I kdyby mi někdo uložil slovo "neřešit!", tak to i pod trestem smrti poruším. To už je asi nemoc. Štěstí, že bydlím tak blízko nemocnice.

Kdo jsem?

Áhojký.:)
 Bývá slušností se představit. Abyste aspoň zčásti tušili, čí články si právě pročítáte. Možná vás zklamu. Ne vše hodlám prozradit. Licia LeStrange... to vám k jménu postačí.:D Jinak už 15 let kráčím po této zemi. Nebo spíš po jižní Moravě. Mé okolí tvrdí, že jsem hyperaktivní až hrůza.:D Kecy v kleci. Su jenom maličko, ale fakt malinko, opravdu malilinkato šílená. Bez přátel by byl život suchý a jednotvárný. Rači budu mít pravé přátele a žádné peníze, než pravé peníze a žádné přátele.:) Ale hlavně miluju svou kočku Micku, která obvykle vedle mě vrní, zatímco se zabývám psaní těchto článků.
 Příčinou vzniku mého blogu je záliba ve psaní. Tak proč se aspoň nepodělit?
 Jasně že mě kladné ohlasy potěší.:) Počítám i s těmi negativními. Ale vůbec ráda budu, když se někdo na můj blog zatoulá a počte si.:)))