Co všechno má vliv na naše rozhodnutí? Rozešli byste se s někým kvůli písničce? Ne, není to řečeno s nadsázkou. Já to fakt udělala. Možná jsem blázen, i když hodně lidí mi vyvrací to slovo "možná". Prý bych mohla dostat i papíry na hlavu, aniž by mě musel doktor prohlížet. Šílenost u mě nezná mezí, a čím jsem starší tím se její vliv zvyšuje. Doteď jsem zklamaná, že se mi nikdo neozval ze společnosti Knorr. Psala jsem jim tam vážný mail, který obsahoval: "Dobrý den. Ráda bych se ucházela o práci ve vaší firmě, jelikož chčiju maggi v kostkách, tak jestli bych nemohla vyrábět bujony." Je mi jedno co si myslí okolí. Jo, klidně si řekněte, že je to děsně trapné jak schody ve výtahu a že si hraju na něco, co nejsem. Co já s tím? Váš názor, vaše mínus. Mám svůj styl života a je mi dobře. Navíc neznám jediného člověka, který by neměl nepřátele. Upřímně moc ohledů zas neberu a jedu si život, tak jak to vyhovuje mně. Nadává celé moje okolí na slovenský rap? Tak ať. Já v něm objevila jeden skvost od Dramatikz. I když bývalý by v tom zas tolik skvostu neviděl. Nu což... písnička pojednává o tom, že někdo chce někoho zpět. Přišlo mi to jako narapavané myšlenky kluka, kterého jsem milovala a který mi zlomil srdce jako jediný. Nikdy jsme spolu nechodili, i když jsme k tomu měli blízko. Pokazila to jen má unáhlenost, chtěla jsem všechno hned, nevydržela jsem čekat na to až mi konečně nabídne chození... Zdědila jsem tu vlastnost. Děs a hrůza, hrůza a děs. I proto teď tak vyšiluju s tím klukem, o kterého se snažím. To čekání mě zabíjí zevnitř, vlastně už i zvenku. Bože, tolik vypadaných vlasů jsem snad ještě v životě neměla. Mohla bych si otevřít obchod s ručně tvořenými parukami z mých vlasů. A co víc... trápím se, že nevím jak to se mnou myslí. Chce vztah? Pokud ano, jak dlouho mám ještě čekat než mi cokoliv naznačí? Brání mu v tom nesmělost? Nebo se nic nehýbe, jelikož si se mnou jenom "hraje"? Jsem pro něj jedna z holek se kterýma flirtuje? A flirtuje i s jinýma? Proč se se mnou tak krásně líbal? Kamarádi se přece nelíbají. Takže paření, úlet? Anebo to zpočátku vážně myslel vážně, a pak si uvědomil že mu nestojím za ztrátu svobody. Tolik a mnohem víc otázek mi tíží mysl. Jsem nepoučitelná. Není doba, kdy bych se těmito starostmi nezabývala. Proč se nedokážu odvázat a vypustit to z hlavy? I kdyby mi někdo uložil slovo "neřešit!", tak to i pod trestem smrti poruším. To už je asi nemoc. Štěstí, že bydlím tak blízko nemocnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat